1. kapitola (čtvrtek)
Od pradávna lidé měli rádi ony chvíle hazardu, kdy riskovali, aby získali. Povětšinou tedy lidé tratili, i proto, že velmi rychle přišli „nabízeči“ hazardu na způsoby, jak co nejmíň „rozdat“ a co nejvíc „sebrat“ a hlavně proto, že v hazardu nelze hledat pravidelnost úspěchů.
Sázení je s lidmi od pradávných časů a nyní prožívá svůj vrchol. Lidé denně propadají onomu hazardu a zkouší riskovat, kde se dá a jak se dá. Náhodné komedianty a potulné existence v krčmách vystřídaly sázkové společnosti, pomalu dosahující nadnárodních rozměrů, kameny, tretky, naturálie vystřídaly bankovní převody a imaginární čísla, lidé už ani nevidí pořádně na to, co je předmětem sázení, vystačí si s výsledky. Nabídky jsou už tak pestré, že se pomalu dá vsadit i na to, kolikrát denně chodí na záchod prezident Bush či jak dlouho vydrží ten a ten vztah dvou celebrit.
Časy se mění. Co se ale nemění, je ono vzrušení, které člověk cítí při sázení. A přiznejme si, že právě kvůli tomuto se stále pouštíme do hazardu, i když většinou prohráváme. Trošku onen pocit vytlačuje touha po zbohatnutí a penězích, ale ti rozumnější jistě dávno pochopili, že tudy cesta za bohatstvím a zajištěností nevede. Naopak je to velmi rychlá cesta k depresím, frustracím a finančním krizím.
Já osobně v sázení hledám především dobrou zábavu, kde se
člověk dočká trochu „adrenalinu“, a kde si při troše štěstí
přijde i na pěkný korunky. No, samo sebou měl jsem „temné“
období, kdy jsem do sázení sypal kačku za kačkou (tehdy jsem se vytáhl na
manko několik tisícovek), ale pak jsem si uvědomil, že opravdu tudy cesta
k výdělkům nevede, a začal jsem raději pracovat. Což při vší
úctě k tipérům a sázení je ta nejlepší a nejrozumnější cesta,
jak si přijít k penězům 
. No, ale nic člověku nebrání
tomu, aby si vydělané peníze třeba oním drobným hazardem trošku
protočil. A protože člověk nikdy neodolá pokušení, vždy se najde
aspon jedne den v týdnu, kdy neodoláme, a zajdeme si dát do pobočky za
„dvacku“, potažmo naložíme něco po netu. No, ale zatím si tu
hraji na chytráka a nic kloudného jsem nenapsal, že?
Tak se do toho teď pustíme. Když jsem šel z práce domů, našel
jsem na chodníku dvacetikorunu. Hezky si tam ležela mezi těmi zašlapanými
vajgly a žvýkačkami a říkala: „Vezmi si mě!“.
A tak jsem se sehnul a vzal si ji. Cosi mi totiž šeptalo, že to
jistě není jen tak obyčejná dvacka. A když jsem si pak všimnul, že
pár metrů opodál je sportbar, kde měl pobočku Synottip, bylo to jasné
znamení osudu – tato dvacka je předurčena ze mě udělat
milionáře.
Rychle jsem tedy vešel do sportbaru, vzal nabídku, tužku, papír, objednal si vychlazenou, točenou dvanáctku Gambrinus (nedělám reklamu), aby mě to líp psalo a myslelo a šel se pustit do sestavení tiketu.
Nakonec jsem z dnešní celkem chudé nabídky vybral JEN následující zápasy (postup Espanyolu – 1.30, postup Benficy – 1.70, výhra Karpatu – 1.40, vítěz utkání Salzburg – 1.25, Wang – 1.65, neprohra Malaga – 1.40, Udomchoke – 1.55, Karlovič – 1.25, Nadal – 1.20, Bjorkman/Mirnyj – 1.35) s celkem průměrným celkovým kurzem 27.82, ale i tak lepší něco než nic. Rychle jsem naložil za dvacku, přihodil nezbytný umanitární dar v podobě manipuláku a šel s miniplachtou domů s velkou nadějí, že tentokrát to vyjde a budu brát. Cestou jsem potkal známé, a tak jsem jim hned ukázal, jaký jsem to podal tiket, a plný pýchou jim ukazoval celkový kurz a velký počet zápasů, za což mi uznale pokývali hlavou, jako i mě upřímně řekli, že mi to stejně nevyjde, ale že drží palce. Ale já byl už teď spokojen, kurz je fajn, zápasy nemají kam, tak ted jen čekat u teletextu na výsledky.
A jak zakončit tento den? No, nejlépe něčím moudrým. Čili pokud někdy najdete dvacku ulici, vezměte si ji a radši si za to kupte pivečko anebo někomu kytičku, uděláte tím rozhodně víc dobra a pohody svému organismu i psychice.
Kategorie: Džejarův bloček | Publikováno: 15. 3. 2007 | Autor: Johnny.Rebel
