34.kapitola (trocha závěrečné teorie o sázení)
Rozhodl jsem se tak nějak shrnout a sepsat to, co jsme si mohli v minulých kapitolách prakticky ukázat na mých tiketech a ukázat si tak smysl toho všeho, co jsem tu po celou dobu spisoval. To, co tu budu ted psát, nebude pro nějakéarogantní „mistry světa“ v tipování, co všemu rozumí, všechno znají a mají tisícové zisky, ale bude to určeno hlavně těm, kteří by třeba chtěli poznat, o jaké asi jde chyby a mají snahu se jim posléze i vyhnout,a třeba se i trošku něco málo dovědět. Tak jdeme na to :o)
Základem všeho je mít bank . Tuto na první pohled nevinnou a normální věc většina „sázkařů“ ignoruje a neuvědomuje si, že bez určité finanční částky, s kterou se bude manipulovat v rámci sázení, se nedá dopracovat k onomu dlouhodobému (pokud možno trvale rostoucímu) zisku. A že nejde jen o blábol, jasně dokazují některé základní výhody vlastního banku :
-sázkař není závislý na osobních financích, neohrožuje proto sám sebe, rodinu ad
-jednodušeji a plánovitě používá "svůj systém (styl)" sázení
-sází bez zbytečných emocí
-je chráněn před nepříznivými faktory z možné prohry, nerozhoduje o vysokých sázkách v krizových situacích pod stresem z toho, zda má dát výplatu na to, či ne
-s evidencí, kterou v rámci banku vede, má přehled o úspěšnosti "svého stylu (systému)"
-snadno se s bankem přečká "tipovací krize", kdy se nedaří
-bez banku neuvidíte svou tipovací "historii" dál, než do konce zápasu na tiketu
-na velikosti banku až tak nezáleží, sázky snadno velikosti banku přizpůsobíteJak vidno, bank je dost důležitý, no neméně důležité jsou i na první pohled jasné věci, které ovšem sázející lidé podceňují – emoce .
Tipování je třeba brát jako takovou hru, kde člověk je sám proti sázkovkám a tak je více než jasné, že v této hře je třeba mít plně zvládnuté emoce a nepodléhat jim. Lidé žijí pocity a dojmy, mají své strasti a radosti života od práce přes vztahy atd. Všechno toto lidi ovládá v běžném životě, v práci, doma, venku. Ale nesmí se to dostat do sázení!
Tam není místo pro osobní citové výlevy a emotivní projevy. Tam je třeba být chladnokrevný a plně soustředěný. Kdo to nedokáže, ať si raději vsadí jednou za čas za dvacku pro radost, protože jinak se stane vítaným sponzorem sázkovek.
Je dobré se taky umět povznést nad nějaké mediální zkazky o změnách v sestavě, o počasí, o zranění hráčů, o úspěšných či neúspěšných sériích atd. Neříkám, aby se ignorovaly tyto infos, ale prostě je třeba brát tyto fakta v pohodě, s klidem, bez nějakých emocí ve stylu „ten má v háji kotník, stopro vyhoří,jasný jak facka,hurá zítra to dám za barák!!“.
Cílem je pravidelně vyhrávat za pomocí přísné disciplíny a zodpovědnosti, a toho rozhodně nelze dosáhnout pokřikováním a nadáváním u livka, respektive euforickým „skotačením“ nad informací o zranění hráče či změnách v sestavě.
Nezvládnuté emoce člověka opakovaně tlačí do pozice toho dole, tzv „lůzra“ , což má logicky za následek to, že pak opakovaně se dělá jedna volovina za druhou, a to vše jen proto, aby si něco dokázal a udělal se lepším. Ovšem ten, kdo chce opravdu sázením něco málo vydělat, nikomu nic nedokazuje (a už vubec ne sobě), nemá takové potřeby. Proč taky? Ví jak mít zisk a dělá to, víc nepotřebuje ke štěstí a spokojenosti.
Když je nějaký bank a člověk má zvládnuté emoce, je třeba mít ještě další věc pod kontrolou – správně sestavit tiket . Každý si teď asi řekne, co to melu za kravinu, postavit tiket není přece nic těžkého. No samosebou není, pokud má člověk vytvořený vlastní systém a metodiku sestavení tiketů. Ale pokud nemá a prostě z nabídky vypíše kvantum zápasů podle výše kurzu a dvackového vkladu, už to je celkem rasovina.
Hlavně je důležité nebrat si klamný příklad z lidí – tzv „lůzrů“, kteří chtějí zbohatnout za pár hodin tím, že budou tikety „vycucávat z prstu“ a pod „zlatou vidinou“ vysokého kurzu za malý vklad očekávají naivně, že zbohatnou.
Každý rozumný člověk totiž ví, že nejde rozhodně zbohatnout na sázkách ze dne na den, nemluvě o tom dostat se do stálého zisku. To se podaří jednou za čas nějakému šťastlivci.
Je sice pravdou, že za malý vklad (20–100Kč) člověk nepotřebuje velkých rozhodnutí, prostě to naseká a ve vysokém kurzu pak čeká na možný úspěch. Jaká to ale náhoda, že se na takový úspěch čeká pořádně dlouho, a když už jednou přijde, pak se dané peníze povětšinou „vrátí“ sázkovce v dalších tiketech, protože ačkoliv se vyhraje v řádu několik desítek tisíc, tak se po hříchu nijak nezmění system tvorby tiketů anebo ona výhra je jen malým zlomkem toho, co sázející „vrazil“ do sázkovky.
A co vklady vyššího řádu, ve stovkách, tisících? Pro někoho možná takové velké peníze působí mnohem zkázonosněji než hrát za dvacku, ale je třeba si uvědomit, že za tisícovku asi těžko dá NORMÁLNÍ PRACUJÍCÍ ČLOVĚK plachtu s 20 zápasy, naopak většinou dá solo sázku anebo 2AKU-3AKu tiket, a to už jsou druhy tiketů, ze kterých mají sázkovky a bookies největší srach, protože jsou nejen nejblíže k úspěchu, ale i pak musí nejvíce vyplácet (mimochodem, jaká to náhoda, že naše kamenačky neustálé vedou reklamní kampaně ve stylu „jak chudý žebrák s dvackou k milionu přišel“ ).
Je to jednodoché – mám svůj bank, svůj vklad, svůj systém, vím, co vsadit, tak jdu s klidem na to. A tak pořád dokola, pomalu, postupně, tak jako se to učí v podnikatelských příručkách. Postupně v tom člověk získá určitou rutinu, až pak výběr zápasů a sestavení tiketů je jen otázkou pár vteřin a jaký to div, že ve větší míře půjde o tikety úspěšné (berme v potaz, že jde o sola či „mini-akovky“).
Možná teď někdo namítne, že nepřímo nabádám k tomu, aby
člověk tipoval s vysokým vkladem. To určitě ne! Ať si člověk dělá
v konečné fázi, co chce, jeho věc, co mu vyhovuje. Já jen říkám,
že s 500Kč se horko těžko dá dopracovat k 10 tis. Ale je to
mnohem snadnější, když má člověk bank 5000Kč či ještě výše. Možná
by neuškodilo místo neustálého sypaní dvacek a stovek do sázkovek za
plachty a kombíky si našetřit třeba těch 10–20 tisíc jako bank a
s těmi pak sázet ne plachty, ale sola či malé akovky. A možná by
pak překvapilo, že se objevují třeba i zisky a ne nemalé 
Je dobré se taky nezatěžovat myšlenkami, zda to vsadit či ne. Prostě
vsadím a po zápase uvidím. Pokud jsem vybral dobře, bude se slavit 
, pokud
špatně, nejdu si podřezat žíly, ale prostě to beru tak, že se zisk
oddálil. Proč dělat z komára velbouda?
Rozumný člověk musí být pořád chladnokrevný (zejména v případě prohry), a nadále si jet dál ten „svůj systém“ bez ohledu na výhru či prohru, většinou totiž pokud má člověk nějaký svůj „vychytaný systém“, i přes KO – tikety je takový systém ziskový, a pokud není, není problém se k němu dopracovat. Chce to jen trpělivost!
Hlavní je tedy, nebát se vsadit a rozhodnout se vsadit! Můžeme mít
znalostí, kolik jen chceme, můžeme si říkat, to by mohlo být, ale pokud to
„kdyby“ opravdu nevsadíme a zůstane jen u „kdyby“,
budeme tím, čím určitě nechceme být – „lůzry“ ! 
Dost přehlíženým faktorem je i chamtivost a nenasytnost . Tato u lidí běžná vlastnost už v minulosti nejednou přivedla k zániku celá společenstva, a nejinak tomu je i v rámci sázení, kde lidé se až bláhově nechají zmámit vidinou velkého zisku za malo kaček.
Teď trochu matematiky a lekce z podnikatelské oblasti. Pořád se říká, že nejlepší je sázet sola či 2AKU a proč? Důvod je jednoduchý. U solo sázky má člověk možnost jen ano – ne (berme v potaz, že máme sport, kde dojde jen na tyto 2 možnosti ), čili je tu 50% pravděpodobnost, která se zvyšuje či snižuje s faktory kolem tipu na daný zápas. Čím více zápasů se dá na tiket, tím logicky více se snižuje ona pravděpodobnost. A to nemluvě o tom, že najít na tiket „za víc“ aspoň 1–2 zápasy je mnohdy pořádná fuška, natož pak najít 4–6 zápasů. Když se pak vezme v potaz i fakt, že pokud už jednou člověk dá takové více-akovky, jde v drtivé většině o zápasy s „pidi-kurzy“, kde je návratnost hodně mizivá a člověk musí několikrát po sobě trefit takové tikety, aby se dostal do zisku, no a to už je pak spíše loterie, než nějaké systematické sázení, protože dřív nebo později prostě dojde na „výjeb“.
Někteří opatrnější pak raději zvolí jiné varianty tipování místo akovek – od kombíků přes rozpisy atd. Ale jak ukázal třeba můj bloček, nejde o žádné navýšení banku, ale naopak, protože s železnou pravidelností jeden špatný tip doslova „odpálí“ jinak dobře vypadající kombík či rozpis. A tak jak vidno, plachty, ani kombíky nikam nevedou, ale ku podivu sola či nízko-akovky už mají nějaký směr (kteýr ovšem záměrně sázkovky zamlžují a nezviditelňují)
Jak vidno, sázení není žádný sranda – výlet, je to spíš
pořádně náročná výprava, mnohdy trvající několik let, ale pak když se
zadaří a člověk už se naučí přeskakovat kaluže, vyhýbat se výmolům,
tak pak jednoho dne dojde do svého cíle, a pak je to teprv sranda !
Kategorie: Džejarův bloček | Publikováno: 1. 7. 2007 | Autor: Johnny.Rebel
