6. kapitola (pondělí)
Už druhý víkend funguje můj bloček, toto letí. Vůbec vše kolem plyne a moc rychle, nestačím se pořádně rozkoukat, a už končím základku a jsem v pubertě a na střední škole poznávám platonické lásky jako i snahy o začlenění do skupiny. A když si už na to vše zvyknu, rázem je po střední a přede mnou je vysoká. A najednou je pryč i vysoká a člověk stojí před novou etapou života, kdy musí začít seberealizovat sám sebe a budovat svůj život. Taky se vám párkrát stalo, že jste se uvnitř duše zasekli na 20. roku a třeba už vám bylo 25, a sotva jste si zvykli na těch 25, najednou už je vám 30? Inu, vše plyne a čas nejde zastavit a ani vrátit.
Máme za sebou víkend, který tentokrát byl zejména v duchu fotbalových kvalifikačních zápasů, které asi většinu sázkařů potěšily, nebot se zas tolik překvapení neurodilo. Sice někdo by mohl arugmentovat, že remíza Anglie v Izraeli byla nečekaná, no já jsem už ve čtvrtek varoval známého, at nedává dvoječku, že to smrdí plichtou a věřím, že pár ještě víc zkušenějších a znalejších lidí než já se tomuto zápasu taky vyhnuli oklikou.
Samosebou že nemohu vynechat zápas naší repre proti Německu, který jsme
ke smutku celého národa i naturalizované Němky H. Vondráčkové
prohráli. Musím se ale přiznat, že ačkoliv jsem vlastenec a na Němce jsem
alergickej (ale ne tolik jako na Rakušany 
), tak jsem daný zápas nesledoval
v žádném baru, ani doma u TV. Jednak mě vadilo, že přenos byl na
Nově, která mi zápas dopředu znechutila velmi „originální“
reklamou s hudbou Barbara Connana (celkem vtipně působila momentka , kdy
se ta hudba rozjíždí a je záběr na Rosu, to by byl opravdu hustej Connan),
jednak moc nemusím současnou skladbu repre, která se točí kolem
„koňů“ pana Brucknera. A tak jsem radši šel s nej
kámošem na diskoteku, protože jsme vycházeli z jednoduché spekulace,
že všichni borci budou po barech a u TV, naopak holky budou na
diskotékách. Holt, zvítězili pudy nad sportem . A povím vám, že daná
spekulace opravdu vyšla. A když jsme se pak dověděli i výsledek
zápasu, tak jsme ani nelitovali. Myslím, že asi na diskotece toho bylo více
hezkého k vidění než v TV 
.
Ale ted trošku vážněji. Zápas jsem neviděl, ale z ohlasů, co jsem
slyšel, jsem tak nějak vyrozuměl, že naši nehráli tolik, na kolik měli,
aspon ne všichni. Což by ovšem nebylo nic nového pod sluncem u naší
repre, jako nebylo nic nového, že naše obrana znovu byla
„nepropustná“. Co ovšem pro mě bylo novinkou, byl pozápasový
relax hráčů základní sestavy. Shodou okolností se dotyční taky řídili
heslem jako já s kámošem – „pudy nad sport“ . Detaily nebudu
tady probírat, nechám bulváru, no já se připojím k táboru
mrávokárců, myslím, že když dovedou kvůli práci odkládat na
vhodnější dny i dělníci, zedníci a úředníci oslavy narozek a
jiných události, neměl by to být problém i pro takové pracující
dříče, jakými jsou profi-fotbalisté. Jak vidno, problém to byl, navíc
pudy jsou pudy, a tak se šlo skotačit na hotel .
Když jsem hrával fotbal jako starší žák i dorostenec, náš
trenér jakýkoliv kázenský přestupek trestal poměrně jednoduše. Nedával
pokuty, nedával veřejné pokárání, ani nechtěl odstoupit, ale dané
hráče nenechal hrát několik zápasů a na tréninku jim dával takové
kapky, že některým se i navalovalo od žaludku, jak byli grogy. Ale moc
si nedovedu představit, jak by „naši repre-hříšníci“ za trest
běhali 10 km a sprintovali šířky až do mrtva. Vyřešil to nakonec
„trest“ v podobě pokuty, na kterou se složili
„hříšníci“ z toho, co jim zbylo po víkendu . Ve středu se
pak odehraje další zápas, ten naši vyhrají, na vše se zapomene a život
půjde dál. Konec konců, o co jde?! 
Kategorie: Džejarův bloček | Publikováno: 26. 3. 2007 | Autor: Johnny.Rebel
