Jubilejní Giro d'Italia na startu
V sobotu 12. 5. bude časovkou družstev, konající se na malém ostrůvku Caprera u severního pobřeží Itálie, zahájen první závod z trojice nejprestižnějších cyklistických podniků, Giro d'Italia. Na tradiční počet 219 startujících čeká v jubilejním 90. ročníku 3442 km rozdělených do 21 etap, přičemž ta nejdelší, ze Spoleta do Scarperii, měří 239 km.
Letošního ročníku se kvůli dopingové aféře nemůže zúčastnit asi největší hvězda italské cyklistiky Ivan Basso. Přesto však tento závod slibuje více než napínavou podívanou, vždyť o celkové vítězství by se měla prát hned čtveřice jezdců italské národnosti: dvojnásobný vítěz Gilberto Simoni (známý pod přezdívkou Gibo), hájící barvy stáje Saunier Duval, vítěz z roku 2004 Damiano Cunego, jezdící za Lampre, Danilo DiLuca, Liquigas, a dvojnásobný vítěz Paolo Savoldelli z Astany.
Kromě úvodní časovky družstev čekají závodníky další dvě časovky individuální a sice ve 13. a 20. etapě. Právě první individuální časovka je časovkou horskou. Kromě ní se mohou cyklisté těšit na 4 etapy s dojezdem do kopce, ve kterých se bude rozhodovat o celkovém vítězi. Bude se jednat o etapy 4, 10, 15 a 17. Poslední dvě zmiňované etapy končí dojezdem na Tre Crime di Lavaredo a Monte Zoncolan a pro celkové pořadí budou pravděpodobně nejdůležitější.
Monte Zoncolan je mnohými z jezdcůpovažován za jedno z nejtěžších stoupání v cyklistickém světě vůbec. A právem. Na 10,5 kilometrech činí celkové převýšení 1210 metrů, průměrný sklon dosahuje 11,5 %, průměrný sklon střední části dlouhé 6 kilometrů je 14,5 % a v nejstrmější části se mohou jezdci těšit na 23% stoupání. Zkrátka lahůdka.
Když to shrnu, etapy lze rozdělit takto:
- 8 rovinatých
- 5 kopcovitých
- 5 horských
- 1 týmová časovka
- 2 individuální časovky
- 4 dojezdy do kopce
Nyní se podíváme blíž na jednotlivé hlavní aktéry letošního Gira.
Paolo Savoldelli dokázal vybojovat celkové vítězství v letech 2002 a 2005. Paolo je dobrým vrchařem, i když ne nejlepším a nejstrmější úseky mu zřejmě budou činit problémy. Případnou ztrátu však dokáže dohnat sebevražednými sjezdy, kterými je pověstný a které mu před dvěma roky zajistily vítězství. Kromě toho je nejlepším časovkářem ze všech největších favoritů. Tým Astana nepostavil tak silnou sestavu jako týmy jeho konkurentů a tak se i vzhledem k opravdu náročným horským etapám domnívám, že si letos třetí vítězství nepřipíše.
Gilberto Simoni by rovněž rád k titulům z let 2001 a 2003 přidal třetí a já ho považuji za zřejmě největšího favorita celého Gira. V sedmi z 8 absolvovaných ročníků neobsadil horší jak 3. pozici a dost možná je ten letošní jeho posledním. Jeho tým je doslova nabitý vyhlášenými vrchaři, včetně Leonarda Piepoliho, který v loňském roce vyhrál 2 etapy, Ibana Maya (který má ovšem na Giru v první řadě najít ztracenou formu) a naděje italské cyklistiky Riccarda Ricca. Simoni před startem prohlašuje, že se letos cítí v obrovské formě. Tak uvidíme. Jinak od Ricca, který je profíkem pouze 2 roky a už vyhrál 5 etap, v týmu očekávají, že by mohl vyhrát některou z etap s dojezdem do kopce. Ještě doplním, že Giro je pro Simoniho posledním závodem na silnici, protože pak přesedne na horské kolo s cílem kvalifikovat se a připravit na Olympijské hry v Pekingu.
Danilo DiLuca. V loňském roce bylo Giro pro DiLucu hlavním závodem sezóny. O to větší bylo jeho zklamání, když se protrápil na 23. místo. Hlavní příčinou byly potíže s dýcháním. Letos vykazuje dobrou formu, která má stoupající tendenci, což potvrdil na klasice Liége-Bastogne-Liége. Nejlepších výsledků ovšem Danilo dosahuje především na jednodenních závodech a na dlouhých etapových závodech si nikdy výraznější úspěch nepřipsal. Proto ani jeho nepovažuji za přímého kandidáta na zisk růžového trikotu.
Damiano Cunego vyhrál Giro v roce 2004. V Damianovi bych spatřoval největšího konkurenta Simoniho. V loňském ročníku obsadil celkové 4. místo, ale experti se domnívají, že to nebyl jeho nejlepší výkon. Chuť si potom spravil vítězstvím soutěže pro mladé jezdce na Tour de France. Letos obsadil začátkem dubna celkově 4. pozici na etapovém závodě Vuelta al Pais Vasco. Kromě toho vyhrál ve druhé polovině dubna Giro del Trentino, takže jak se zdá, formu má časovanou dobře. Cunego se poměrně elegantně zbavil tlaku na svojí osobu, když prohlásil, že největším favoritem je Simoni. Jeho plánem je ušetřit co možná nejvíce sil do posledního, brutálního týdne Gira.
No a nezapomínal bych ani na Yaroslava Popovyche, který v týmu Discovery po vypadnutí Bassa převzal roli lídra. V roce 2003 obsadil celkově 3. pozici a o rok později si o dvě místa pohoršil. Cílem týmu Discovery je dotáhnout Yaroslava co nejvýše a pokud možno vyhrát alespoň jednu etapu.
Docela dobře je možné, že se po nějakou dobu v růžovém trikotu objeví také Fabian Cancellara z CSC. Je to jeho prvořadý úkol pro letošní Giro. Jinak se předpokládá, že před posledním týdnem odstoupí. Své rozhodnutí ale přizpůsobí svému výkonu v horách. CSC ráda dosáhla vítězství v některé z úvodních etap, obzvláště si brousí zuby na časovky.
Když už jsem začal rozebírat jednotlivé stáje, zmíním se také o týmu Rabobank. Jeho největší hvězdou je bezesporu dvojnásobný vítěz vrchařské soutěže na Tour de France. Vzhledem ke špatným časovkám se nečeká, že by mohl útočit na celkové vítězství, tím spíš lze ale od něj očekávat nějaký ten etapový vavřín. V týmu Rabobank jsou také dva spurtěři, Australan Graeme Brown a Max Van Heeswijk. Cílem Browna je bojovat o vítězství v bodovací soutěži.
Zajímavý jistě bude i souboj o vítězství v bodovací soutěži. Na startu Gira se totiž objeví několik dobrých spurterů včetně Robbieho McEwena, který ovšem bere závod jako přípravu na Tour a nehodlá absolvovat celou trať, Alessandra Petacchiho, který by si jistě po loňské smolné sezóně, kdy ho pronásledovala zranění, rád spravil chuť (tým Milram postavil vyloženě spurtérský tým pro Alessandra), nebo Paola Bettiniho, který by rád získal třetí titul nejlepšího jezdce bodovací soutěže v řadě. Zapomínat nesmíme ani na Danila Napolitana, nadějného Argentince Juana José Haeda a již zmiňovaného Browna.
Z českých závodníků se Gira účastní Pavel Padrnos za Discovery Channel a František Raboň za T-Mobile. Ani s jedním ale nelze počítat na některém z předních míst. Padrnos je vodonoš a hlavním úkolem Raboně je otrkat se, tak uvidíme, jak se mu v týmu, který nemá skutečného lídra, bude dařit. Mimochodem v královské etapě na Tour de Romandie se ukázal v dobrém světle, byť nakonec 10 km před cílem z vedoucí skupiny odpadl.
Tak a teď už jenom šlápnout do pedálů… 
Kategorie: Ostatní | Publikováno: 11. 5. 2007 | Autor: superior75
